Zatímco se brány světové výstavy EXPO 2025 v Ósace pomalu uzavírají, v prostorách Českého pavilonu – oceňovaného pro svou architektonickou unikátnost i technologickou vyspělost – se uskutečnila jedna z nejvýznamnějších doprovodných akcí s názvem „Business after EXPO“. Tato konference nebyla pouhou rekapitulací uplynulých měsíců, ale strategickou platformou pro diskusi o tom, jak transformovat dočasnou energii světové výstavy v trvalý ekonomický a kulturní přínos. Setkání klíčových aktérů z oblasti státní správy, diplomacie a soukromého sektoru jasně demonstrovalo, že česká stopa v Japonsku zdaleka nekončí s demontáží pavilonu, ale naopak vstupuje do nové, institucionalizované fáze.
Význam akce podtrhla účast předních japonských i slovenských představitelů, kteří nabídli pohled na EXPO z perspektivy národní i lokální ekonomiky. Masa Sugano z japonského Ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu (METI) analyzoval roli výstavy jako katalyzátoru modernizace.
Na něj navázal Hidehiko Hamada (Mayoral Alliance), který se zaměřil na potenciál meziobecní spolupráce. Tento směr silně podpořila také generální komisařka slovenské účasti Michaela Kovačičová, která zdůraznila, že právě synergie mezi municipalitami a regionálními partnery – i v rámci úzké česko-slovenské kooperace – je cestou k udržitelnému rozvoji, který přesahuje rámec hlavních měst. Podle řečníků tkví skutečná síla mezinárodních vztahů v partnerství konkrétních regionů, které společně řeší globální výzvy jako urbanizace či udržitelnost.
Kritickou reflexi a historický kontext do diskuse vnesl generální komisař české účasti Ondřej Soška, který zastoupil indisponovaného Matthewa Ellise z britského konzulátu. Soška ve své řeči upozornil na fascinující, leč varovnou paralelu s EXPO 1970 v Ósace. Tehdy region Kansai tvořil čtvrtinu japonského HDP a byl ekonomickým centrem země, z něhož vzešly inovace jako mobilní telefony či konzervovaná káva. Od té doby se však podíl regionu na HDP propadl na současných 16 %, především kvůli „vysávacímu efektu“ Tokia a absenci dlouhodobé strategie po roce 1970. „Stimul, který výstava přináší, nesmí být dočasný. Musíme vytvořit struktury, které zachytí a udrží hodnotu vybudovaných vztahů dříve, než se naše pavilony vytratí z mapy,“ zdůraznil Soška.
Na potřebu budování pevných struktur plynule navázal Jakub Hájek, ředitel agentury CzechInvest v Tokiu. Ve své prezentaci představil Českou republiku jako strategického partnera pro japonské investory a zdůraznil konkrétní investiční příležitosti, které naše země nabízí v oblastech s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou polovodiče, AI či udržitelná energetika. Hájek jasně deklaroval, že Česko není pro Japonsko jen turistickou destinací nebo „montovnou“, ale technologickým hubem Evropy, který je připraven na hlubokou průmyslovou a vědecko-výzkumnou integraci. Tato aktivní proexportní a investiční politika je nezbytným pilířem pro to, aby se kontakty z EXPO přetavily v reálné kontrakty.
Praktickou stránku expanze a fungování na japonském trhu osvětlil Akimasa Kataoka ze společnosti Walter Rogers, která se specializuje na oblast HR a headhuntingu. Kataoka velmi otevřeně hovořil o jedné z největších bariér současného byznysu v Japonsku – kritickém nedostatku kvalifikovaných lidských zdrojů. Vhled do japonské pracovní psychologie a doporučení pro zahraniční firmy, jak budovat stabilní týmy v prostředí, kde o talentované zaměstnance probíhá tvrdý konkurenční boj, byl pro přítomné podnikatele neocenitelným průvodcem. Jeho vystoupení podtrhlo, že úspěch v Japonsku vyžaduje nejen dobrý produkt a investice, ale především hluboké porozumění místnímu lidskému kapitálu.
Zlatým hřebem a logickým vyústěním celého setkání bylo představení nově vznikající organizace Czech Japan Hub. Projekt, který prezentoval Vladimír Kováčik, je navržen jako permanentní most mezi oběma zeměmi. Hub si klade za cíl převzít štafetu po týmu generálního komisařství a kontinuálně podporovat nejen české firmy hledající uplatnění v Japonsku, ale i kulturní organizace a umělce. Je to přímá odpověď na volání po udržitelnosti – organizace, která bude aktivně spravovat a rozvíjet síť kontaktů vybudovanou v Ósace. Úspěch české mise se tak nebude měřit počtem návštěvníků pavilonu, ale silou vazeb, které díky těmto iniciativám přetrvají desetiletí.